| Komentář – anotace |
Není člověk, na jehož životní cestě by se jako nepřekonatelná překážka neobjevil nějaký větší či menší „kámen“. Chvíli je nám dopřáno jít procházkou pod prosluněnou oblohou, ale náhle se přižene mrak, strhne se bouře a nečekaný příval navalí kameny, které nám zatarasí cestu. Kameny, které nejsme schopni sami odvalit: Zklamané naděje, křivda, zrada nebo zranění od koho bychom je nikdy nečekali, které leží jako tíha v srdci. Ztráta životní jistoty, která v nás probudí sklíčenost, hořkost a strach z budoucnosti. Přemíra starostí nebo výčitek svědomí. Nemoc nebo dokonce smrt někoho z nejbližších. V takových situacích se neubráníme otázkám, které sice někdy zůstávají nevysloveny, přesto však pálí v duši: Má můj život vůbec smysl? Jestli existuje Bůh, záleží mu na mně? Nejsou moje modlitby zbytečné? Existuje vůbec někdo, kdo by mně pomohl? Na tyto otázky odpovídá Max Lucado. Upozorňuje, že Bůh stále – to znamená i dnes – odvaluje a pomáhá likvidovat z našeho života ony tíživé „kameny“. Bůh nám v Ježíši Kristu nabízí pomoc a nechce, abychom žili v temném hrobě jakéhokoliv otroctví. |