| Komentář – anotace |
Titulní povídka je drásavým příběhem dívky, která po smrti matky vyrůstá v bezútěšné citové prázdnotě. Autorka sleduje její stále nenaplňovanou potřebu lásky a postupné narůstání hořkosti, rozcitlivělosti a vzteku. Nechtěné těhotenství je pak osudovým rozcestím, za nímž může následovat pád do tmy, ale i slabá jiskřička naděje... V povídce "Peklo není" popisuje vypravěčka vývoj svého manželství s panovačným a posléze i násilnickým mužem, které vyústilo až v tragickou událost. Po ní jí však hrozí propad do dalšího inferna - vnitřní temnoty, v níž vládne hněv a chybí odpuštění... Třetí povídka představuje muže, který ve strachu o svou ženu podlehl zkratu, způsobil tragédii a zoufale by si přál najít cestu k nové naději. Vnitřní rozklad jeho duše dává autorka do působivé paralely s postupným odumíráním lesa, který má vypravěč v péči a který byl napaden zhoubným škůdcem. Tamarová staví příběhy velmi promyšleně, pracuje s napětím a postupně odhaluje příčiny a souvislosti. Všechny povídky jsou variacemi jednoho motivu - příběhu o křehkosti lidské duše, o zlobě, která ji hrozí ovládnout a nechává za sebou spoušť, i o víře, která představuje slabou a nezaručenou, ale přesto jedinečnou možnost pochopení a smíření. |