| Komentář – anotace |
Rejchrtovy texty se pokoušejí podat básnickou výpověď o světě, v jehož středu žije člověk se svými rozporuplnými myšlenkovými procesy. Člověk, který na jedné straně spoluvytváří podobu současné civilizace, na straně druhé však svými omyly její existenci i ohrožuje. Tento základní protiklad pak slouží autorovi k tomu, aby zachytil vnitřní drama lidského jedince, prodírajícího se houštinou hypermoderní společnosti a marně hledajícího duchovní hodnoty. Rejchrt samozřejmě (i vzhledem ke své profesi evangelického duchovního) nalézá východisko ve vyznání víry, která se pro něho stává jak požehnaným stavem, tak i nespornou mravní veličinou. Rejchrtův soubor působí celkově jako vyhraněná poetická meditace, jež se snaží proniknout do uzavřené intimity lidské existence a zažehnout v ní trvalé světlo. |